Skautské ideály

Drahá rada

Dám vám jednu drahou radu.A to: Nikdy , ale opravdu nikdy nebalte jednu hodinu před odjezdem na výpravu.V horším případě je ta výprava většinou vícedenní .Tak tuhle základní chybu jsem totiž udělala já a přísahám , že už jí nikdy neudělám! Když jsem totiž ve čtvrtek večer seděla v teple domova, pohodlně posazená v měkkém a TEPLÉM křesle.Říkala jsem si :,,Asi by sis měla zabalit krosnu Myllennyum protože zítra už bude trochu pozdě, nemyslíš?“ Tak jsem o tom dál přemýšlela až už jsem na to zapomněla a bylo hodně pozdě, tak jsem šla spát s tím, že zítra to určitě stihnu.V pátek ráno (den odjezdu) jsem si asi půl hodiny nadávala, za to, že jsem si nesbalila až mi ujel autobus do školy a já musela po svých, a tak jsem to skoro nestihla a přišla pozdě (zkuste se někdy učitelce omluvit za to že jste si večer nesbalila krosnu a uvidíte sami že vám to nebude chtít věřit!).tam to probíhalo velice vesele a barevně jak jinak… Skoro nejzajímavější byla cesta ze školy,jestli víte jak pracuje zákon schválnosti tak teď pracoval na plné obrátky.Jistě že mi ujel autobus domů, to jsem snad i čekala , ale to co jsem nečekala bylo to že mě podrazí moje botky samochodky jak s oblibou říkám, roztrhla se jim totiž kanička a to tak šikovně - přesně uprostřed, takže nešla nijak navázat a to nebylo všechno.všimli jste si někdy jak zákeřně leží louže podél chodníků? Ne? Ale já ano a odnesly to bílé kalhoty.Po příchodu domů jsem si začala nadávat tenhle den už podruhé kvůli tomu samému: krosně. Tak jsem zabila další drahocenný čas , který mě dělil od odjezdu.když jsem konečně začala balit , tak jsem zjistila že mám na sbalení půl hodiny .Tak jsem začala a šlo to celkem rychle až na jeden poznatek a ten:,,Když se vám noha zasekne do popruhů, tak se moc daleko nedostanete.“ Když už jsem měla konečně všechno sbaleno vzpomněla jsem si na to , že nemám peněženku, kterou jsem potřebovala mít při ruce, protože jsem v ní měla peníze na přepravu a výpravu což byl obnos 260 Kč a to pro mě není právě nejmíň .Nuže jsem jí začala hledat a najednou jsem si uvědomila , že jsem ji omylem zabalila až úplně na dno.To byl šok ale snažila jsem se jí vyndat nějakým způsobem kterým bych moc neporouchala obsah.To se mi nepodařilo, tak jsem to zkusila trochu jinak a to tak že jsem ji obrátila dnem vzhůru a v pár vteřinách jsem zřela to , že jsem se pořádně ale opravdu pořádně pletla!Tak jsem to tam už mírně agresivní nacpala zpět a v myšlenkách na nějakou nebolestnou sebevraždu, jsem krosnu odnesla do kuchyně , kde jsem na naší kuchyňské lince objevila něco co mě pořádně vyvedlo z míry a ta věc byla …….no přece nic jiného než moje peněženka!!!!!Teď jsem prožívala něco , čemu se říká radost z objevu. Newton nebo Watt nebyli šťastnější. Pak už jsem jen odešla na místo srazu a přemýšlela o tom , jak si příště sbalím už nejmíň pět dní před výpravou!

Myllennyum