Podle legendy popsané v kronice Václava Hájka z Libočan začala teplická historie v roce 762, kdy jakási svině spadla do horkého pramene, čímž byly objeveny jeho léčivé účinky. Tato historka, která nemá s dějinami nic společného, je navíc jako počátek slavných dějin Teplic nepříliš důstojná - pokusíme se tedy začít odjinud. Teplické prameny byly známé mnohem dříve, což dokládají archeologické nálezy. Jejich léčivých účinků si povšimla i manželka Břetislava II. - Judita - a nechala "ad aquas calidas", u horkých pramenů, založit klášter. V blízkosti kláštera se začaly brzy shromažďovat měšťanské domy a někdy kolem třináctého století vzniklo na území kolem dnešního zámku malé město (s městskou správou, kronikou a dalšími náležitostmi), které bylo majetkem českých královen (například za vlády Jiříka z Poděbrad byla majitelkou města jeho manželka Johanna z Rožmitálu).
Lázně i město získaly na proslulosti v polovině 16.století, kdy se jejich tehdejší majitel,Volf z Vřesovic, rozhodl vybudovat kamennou budovu s oddělenými bazény pro muže a ženy, léčebnu, ubytovny a další prostory nezbytné k tomu, aby do lázní přilákal i velmi náročné návštěvníky.V roce 1643 byl majitel Teplic Vilém Vchyňský zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu a lázně i město připadly císařskému generálovi Janovi z Aldringenu a Cláry-Aldringenové si udrželi Teplice až do roku 1945.
Na konci 18.století bylo v Teplicích známo 15 léčivých pramenů.. Rozkvět, půvab a pověst klidného města přivedly do Teplic slavné hosty. Vedle císařů a králů (rakouský císař František Ferdinand I., pruský král Bedřich Vilém III., ruský car Alexandr Mikuláš) jezdili do teplických lázní umělci, filosofové a vědci (J.W.Goethe, L.v.Beethoven, A.Humboldt, F.Chopin, F.Palacký, J.Dobrovský, A.Schopenhauer a další). V 19. století, kdy se Teplicím říkalo Le petit Paris, Malá Paříž, se počet lázeňských hostů pohyboval okolo třinácti tisíc za sezónu. O jejich zajímavosti, bohatství a dalších náležitostech a konečně i o slávě Teplic vypovídají lázeňské seznamy uložené v Regionálním muzeu.
Ovšem nejenom lázněmi žily Teplice. Od osmnáctého století se k lázeňskému věhlasu Teplic přidal i věhlas průmyslový, a to zejména díky těžbě hnědého uhlí a sklářskému průmyslu.